Udělejte si čas na psaní deníku - je to lepší než terapeut.

„Milý deníčku, včera jsem potkala Vencu a vůbec si mě nevšímal. Ach jo, co mám dělat…?“ Je vám tato věta povědomá? Dost možná se objevila i ve vašem náctiletém deníku. Ať se vám tento styl líbí nebo ne, jednu věc si musíme přiznat. Zapisovat každý den pocity a zážitky je pro psychiku důležité. Co takhle se do toho pustit znovu? Vaše budoucí já vám jistě poděkuje!

Člověk se občas cítí na draka a nemá náladu si o tom s nikým povídat. Jenže pokud své emoce v sobě bude dlouhodobě dusit, na psychické pohodě to rozhodně nepřidá. Přitom ale existuje řešení! Co takhle odevzdat se tužce a papíru a přenést trable do deníku?

Velkou výhodou je, pokud jste si deníky už někdy psali. Zamyslete, proč jste tehdy začali, a to důležitější – proč jste přestali? Prvotní motivace většiny lidí bývá potřeba postěžovat si na rodiče, vyplakat se z nešťastné lásky, nebo třeba pocit nepochopení mezi vrstevníky. Jenže jakmile se situace vylepšila, deník pak skončí někde zapomenutý v koutě. Což je velká škoda. Psaní deníku je nástroj, díky kterému ze sebe dostáváme nával emocí a starostí. Úplně se jich nezbavíme, ale zprostředkuje nám odstup a třeba i lepší řešení.

Pokud jste své niterní pocity doposud nesvěřili ani deníku, nic se nebojte. Nikdy není pozdě na to začít. Zejména pokud vás něco trápí, a vy nevíte, s kým si o tom popovídat. Ve chvíli, kdy vše odevzdáte deníku, zjistíte, že se vám ulevilo. A nezáleží na tom, zda si těžkou hlavu děláte z nešťastné lásky, anebo třeba kvůli potížím v práci. Jediné, co vám k tomu stačí je si deník koupit a pustit se do psaní.

Papír snese vše

Denně si vyhraďte na psaní deníku čas v klidu domova. Nezdráhejte se své blízké poprosit, ať vám nechají pár minut na psaní. Není to nic ostudného a v konečném důsledku bude za to vaše rodina, možná i nevědomky, vděčná. Jako mávnutím kouzelného proutku vás přestanou rozčilovat drobnosti, jako třeba nevyhozený pytlíček od čaje. A namísto toho, abyste na svého blízkého vyštěkli, ho s úsměvem poprosíte, aby ho vyhodil.

Kouzlo tkví v tom, že páru upustíte právě v deníku. Nebojte se pořádně rozohnit, pokud to napíšete na papír, nikomu neublížíte a vám se uleví. Berte psaní deníku jako takovou duševní hygienu. Přáli byste si, aby váš přítel byl všímavější? Sepište, co vám vadí. Rodiče pořád po vás něco chtějí? Postěžujte si na ně jako v pubertálním věku. A takhle bychom mohli pokračovat do nekonečna.

Deník si píšete pro sebe

Během vašeho psaní a třeba i emočního výlevu neřešte pravopis. Nikdo vás za něj soudit nebude. Vaším cílem není jednička z češtiny, ale Zákopčaníkovo „Slunce v duši“, nebo alespoň ten klid. Deník je jen vaše osobní záležitost, proto by neměla přijít do rukou jiné osoby. Bedlivě si jej střežte. Někteří lidé by nemuseli pochopit, že to, co tam píšete, není myšleno nijak zle. Ostatně – vzpomeňte si na Bridget Jonesovou, když Marku Darcymu vysvětlovala, že deník je přeci plný kravin.

Ohlédněte se za starším textem

Jednou za čas si pak svůj deník přečtěte. Když vás budou trápit chyby, které jste nadělali, klidně si je opravte. Důležitější je, že opětovným přečtením získáte nadhled. Vaše rozporuplné pocity už jsou dávno pryč a je dost možné, že se nad sebou rozesmějete, nebo naopak se budete za sebe stydět. Je velice poučné podívat se na své myšlenky s odstupem. Zjistíte, že to, co jste tehdy považovali za problém, se dnes zdá jako banalita, anebo naopak dojdete k tomu, že ve vás rezonuje neustále jedno určité téma. A pak je možná nejvyšší čas své pocity přenést z papíru i do reálného světa.
Aby ale nedošlo k mýlce – deník neslouží jen ke spílání. Pište si do něj i to, co vás potěšilo či mile překvapilo. Může to být úplná maličkost, jako že se na vás usmál na ulici cizinec, a stejně tak plánovaná akce s kamarády, jako třeba výlet či společná dovolená. Po deníku pak můžete sáhnout tehdy, kdy vám bude smutno nebo se budete cítit osaměle. Deník vám poskytne útěchu, že na světě je dobře, i když si to zrovna neuvědomujete.